Jak to vidí Hana Hegerová

Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Jako pro každého člověka. Protože však ráda poslouchám hudbu, kdysi jsem přemýšlela, čeho bych se vzdala, a došla jsem pouze ke kompromisu - jedno oko, jedno ucho.

Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Stává se to. Jde o to, jak to vydrží, nebo nevydrží - to už je druhá věc. Ale stává se to. A je to hezký pocit. Člověk je ohromen. Já mohu říct, že hrozně ráda ztrácím hlavu.

Co Vás upoutá na první pohled - barva, tvar, zvuk, vůně, nebo něco jiného?
Barva. K barvám řeknu jenom to, že nemám ráda červenou, hnědá mi taky nic moc neříká, té se dost vyhýbám, ale červená - to je jak pro býka v aréně, červená je pro mě konec. Červená do fialova, to už ale jde, to ano.

Na co se ráda díváte? Existuje něco, na co se vydržíte dívat hodiny? Na jaký obraz či výjev nikdy nezapomenete?
Velmi ráda se dívám do dálky. Asi proto, že bydlím v místě, kde se do dálky dívat nemůžu, mám výhled do dvora, na domy. Vždycky se snažím i na dovolené bydlet tak, abych viděla do dálky, buď do krajiny, nebo na moře.

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Každému se líbí něco jiného. Podle toho, kdo má co rád. Říká se, že New York je hlavní město světa. Nezažila jsem dost Itálii. To bych si ráda vynahradila - Florencii a tak, tam jsem ještě nebyla, tam bych to ráda viděla.

Zavíráte před něčím oči?
Ne. Spíš vypínám televizi. Na televizi se soustředím v tom smyslu, že když se třeba dívám na nějakou detektivku a má nastoupit nějaká hrůza, tak ji vypnu, nebo přepnu na jinou stanici.

Otevřel Vám někdy někdo oči?
Myslíte symbolické prozření? Ne, já si vždycky musím, jak se říká, „nabít ústa“.

Nad čím byste přivřela oko?
To znamená, co bych odpustila. Na to se mi těžko odpovídá. Jak jsem optimista, tak špatné situace nevidím, vidím východisko. Oči nepřivírám, spíš řeším.

Je Vám něco trnem v oku?
Toho je hodně. Blbí lidé, nepořádek, neúcta k prostředí. Existuje hodně věcí, které mě takto rozčílí. Když se zbytečně komplikuje nebo ztrpčuje život tomu druhému. Jsem ale optimista. Naučila jsem se ale jedno, a to ráda říkám. Když jsem slyšela jednou interview s panem Špátou, slavným kameramanem, tak říkal, že když se ráno probudí, tak se těší z toho, co má, a nerozčiluje se nad tím, co nemá. Když takto nastartujete den, když si uvědomíte, že jste se probudil, že vidíte, slyšíte, máte vanu, teplou vodu, ústřední topení ... nebo cokoliv, to všechno, to jsou samé radosti.

Co (nebo koho) byste střežila jako oko v hlavě?
Jsem babičkou a každá babička je zatížená na vnoučata. Mám dva vnuky, jednoho mám u sebe v Praze, tedy u sebe - bydlíme v jednom městě, ten druhý je trošku z ruky, v Bratislavě, takže všechno nejlepší, jako každá babička, přeji vnukům.

Kdy se Vám nejvíce potvrdilo rčení „Oko, do duše okno“?
Spíš než oko bych řekla pohled - do duše okno. Vnímám totiž lidi intuitivně.

Zažila jste situaci, kdy jste si mohla říct „Co oko nevidí, to srdce nebolí“?
Vím, že to tak je. To má trošičku souvislost s tím, jak vypínám tu televizi, bojím se totiž negativních pohledů.

Kdo a čím si u Vás udělá dobré oko?
Slušností a vzájemným respektem.

Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Jak mám strach o ty moje nejbližší, tak bych byla ráda, kdybych věděla, že se nestane žádné neštěstí. Kdybych šla ke kartářce, tak bych nenechala vykládat karty sobě, ale chtěla bych vědět, jak je to s těmi ostatními, na kterých mi záleží. Věřím na všechno. U kartářky jsem v životě nebyla, ale věřím tomu. Chystám se tam. Nemám na to ale čas.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Brýle mých snů... Tak to by nebyly ty, které mám teď na sobě, ty za těch 30 korun z drogerie. Potřebuju brýle na čtení, kolem 3 dioptrií, jsem po operaci, a původně jsem potřebovala 5,5 nebo 6 a nosila jsem bifokály. Měly by být hezké. Na to se taky chystám, koupit si hezké brýle.

Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Radost.

Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně - co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Neohlížím se. Pořád se dívám dopředu. Když budu mluvit o práci, mám špatné svědomí, že jsem slíbila nové cédéčko, ale to už slibuju 25 let. A tento dluh bych ráda splatila.