Jak to vidí Gabriela Demeterová

Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Zrak v mém životě hraje zásadní roli. Od tří let čtu denně noty při hře na housle. V dětství jsem nosila také brýle, protože špatné osvětlení doma i na pódiích mi zkazilo zrak. Naštěstí se vada věkem upravila a nyní brýle nosit nemusím. Zrak je v mém povolání další nezbytnou součástí hned po hmatu a sluchu.

Věříte v lásku na první pohled, nebo se řídíte jinými smysly?
Věřím v intuici. V prvotní pocit. Ten nás vede jedinou správnou cestou. Další spekulace jsou projevem našeho ega a rozumu. Ve svém životě už jsem mnohokrát poznala, že kdybych neopustila silou rozumu vnitřní hlas své intuice, ušetřila bych si mnoho problémů.

Co Vás upoutá na první pohled – barva, tvar, zvuk, vůně, nebo něco jiného?
Jak u čeho a jak kde. Například u jídla je to vzhled a vůně. U uměleckého díla jeho energie. U lidí vzhled a síla osobnosti.

Na co se ráda díváte?
Na naše koně, psy a kočky. Jak spolu vzájemně komunikují. To je lepší než televize.

Existuje něco, na co se vydržíte dívat hodiny? Na jaký obraz či výjev nikdy nezapomenete?
Na krajinu, na západy slunce v kraji, kde žiju, na moře. Úžasný byl pro mne okamžik, kdy jsem mohla stát v blízkosti Stonehenge.

Na čem Vaše oko naposledy spočinulo a Vy jste byla úžasem okouzlena?
Mám nesmírně ráda oblohu. Pohybující se mraky. Podzimní příroda nabízí v souvislosti se změnou roční doby nádherné, až barokní scenérie mračen. Miluju slunce a ráda se dívám, jak vykukuje zpoza mraků.

Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Stonehenge, pyramidy v Gíze, Himálaje a Sedona v Arizonské poušti.

Zavíráte před něčím oči?
Nejsem typ člověka, který by před problémy utíkal. Raději se stavím i k negativním věcem čelem.

Otevřel Vám někdy někdo oči?
Mnoho lidí, které jsem ve svém životě potkala. I ti, kteří mi uškodili. Ono je to relativní…

Nad čím byste přivřela oko?
Nad nedochvilností, pokud následuje omluva.

Je Vám něco trnem v oku?
Není. Beru svět, jaký je.

„Stát se vidoucím“ – jak vidíte tento proces Vy?
Všichni máme schopnost vidět za hranice materiálního světa. Jenom ji dobrovolně nepoužíváme. Stát se vidoucím vidím jako proces, kdy se člověk rozhodne jít duchovní cestou a rozhodne se opustit vyznávání materiálních matric tohoto světa.
 
Co (nebo koho) byste střežila jako oko v hlavě?
Svoje děti.

Kdy se Vám nejvíce potvrdilo rčení „Oko, do duše okno“?
Téměř vždy. Platí to i u zvířat. Podle oka poznáte inteligenci, citlivost a charizma všech bytostí.

Zažila jste situaci, kdy jste si mohla říct „Co oko nevidí, to srdce nebolí“?
Ano, je to sice krátkodobé řešení, ale někomu to vyhovuje. Já jsem pro řešení problémů.

Kdo a čím si u Vás udělá dobré oko?
Takhle lidi necenzuruji. Určitě mne však osloví slušné chování. Ovšem pouze forma nestačí. Důležitý je obsah. To říkal už Aristoteles. A já s tím plně souhlasím.

Zažila jste v poslední době pocit, že Vás snad „klame zrak“?
Naštěstí ne.

Jak si nejlépe odpočinete?
Spánkem, kvalitní četbou, procházkou v přírodě a domácím klidem.

Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Raději ne. Zbytečně mne to ovlivňuje.

Co Vám udělá největší radost?
Projížďka na koni s mým partnerem.

Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Takové, které nejsou vidět.

Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Moje práce mne neustále, již 30 let, učí velké pokoře. Pouhý talent totiž nestačí. Musíte být pokorní a pilní. Skladby, které mám v repertoáru třeba několik let, musím neustále cvičit, jako bych je hrála pouze týden. Taková je hra na housle. Neustále opakovat naučené a učit se nové.

Z pohádek známe situaci, kdy musí hlavní hrdina jít stále kupředu a nesmí se ohlédnout. Přesto Vy osobně – co vidíte, když se ohlédnete (a co máte před sebou)?
Vidím, že toho mám za sebou ve svých 35 letech opravdu hodně. Že se za nic nemusím sama před sebou stydět. Při pohledu do budoucnosti se těším na to, co mne ještě čeká. Jaké vědomosti mohu ještě dosáhnout, jaké zajímavé bytosti mne na mé životní cestě ještě čekají.