Co je to suché oko?

Suché oko je obvykle oboustranné onemocnění, které postihuje starší lidi, zvláště ženy v menopauze a pacienty s autoimunními chorobami. Je to porucha slzného filmu způsobená nedostatečnou produkcí slz nebo jejich excesivním odpařováním. Způsobuje poškození povrchu oka v rozsahu oční štěrbiny a vyvolává subjektivní oční obtíže.

Slzný film se skládá ze tří vrstev: vnitřní (mucinózní), střední (vodní) a zevní (mazové). Reflexní pohyb očních víček zajišťuje na povrchu rohovky vytvoření hladkého povrchu ze slzného filmu, který se spolu s rohovkou podílí až z 80 % na celkové refrakci oka.

Zevní mazová vrstva je produktem Meibomských a Zeisových žlázek a zpomaluje odpařování slz. Usnadňuje hladký pohyb víček, snižuje povrchové napětí slzného filmu a rovněž zajišťuje integritu střední vodní vrstvy, která přispívá k zásobení avaskulární rohovky kyslíkem. Střední vrstva je produktem slzné žlázy a akcesorních Krauseho a Wolfringových žlázek. Porucha jejich činnosti vede ke vzniku zánětu rohovky a spojivky (ke keratoconjunctivitis sicca). Spodní, mucinózní vrstva je tvořena pohárkovými hlenovými buňkami ve spojivce.

Příznaky suchého oka jsou vyvolány poškozením povrchu spojivky a rohovky. Je to světloplachost, pocit cizího tělíska, palčivost, řezání a svědění. Tyto příznaky se obvykle zhoršují pobytem v zakouřených místnostech, na větru a v suchém teplém prostředí. Vláknitý hlenovitý výpotek může způsobit i přechodné zhoršení zrakové ostrosti.

Suché oko může vzniknout i následkem systematického užívání léků – antihistaminik, antihypertonik, diuretik, anticholinergik, antitussiv a psychotropik. Také při protruzi oka nebo u vad postavení víček, kdy je oko více vystaveno osychání, hrozí onemocnění suchým okem.

Suché oko bývá někdy bílé, jindy červené s dilatovanými cévami. Na povrchu oka mohou být hlenová vlákna nebo hlenové plošky. Hladina slzného menisku v dolní přechodní řase je nižší než 1 mm a není konvexní.
K vyšetření defektů na povrchu oka se používá barvení fluoresceinem nebo bengálskou červení. Při vyšetření stability slzného filmu po obarvení fluoresceinem pomocí kobaltového filtru se tento trhá za dobu kratší než 10 sekund. Schirmerův test je pozitivní, smočí-li se filtrační proužek do výšky méně než 5 mm. Test fenolovou červenou nití je pozitivní, je-li délka změny barvy kratší než 10 mm.
Diferenciálně diagnosticky je nutno vyloučit blefaritidu, onemocnění Meibomských žlázek, abnormitu víček vedoucí k expoziční keratopatii, obrny 7. nervu, senilní ektropium a chemická poranění. Příznaky těchto onemocnění jsou velmi podobné a je nutné být velmi uvážlivý před konečným stanovením diagnózy suchého oka.
Při léčení je nedostatek přirozených slz nahrazován umělými slzami s nebo bez konzervačních látek a lubrikantní mastí. Vedlejší účinek umělých slz se může projevovat drážděním oka, mlhavým viděním, lepkavými víčky a pocitem těžkých víček. Při objevení se těchto komplikací dáváme přednost umělým slzám bez konzervancií. Přednost tomuto léčení dáváme i při obtížné průchodnosti slzných cest, kdy škodlivé látky déle přetrvávají v slzném váčku.
Fyziologickou náhradu slz, obsahující růstový epidermální faktor, je možné vyrobit ze séra. Výroba je však obtížná. Odtoku slz je možné zabránit uzávěrem slzných bodů pomocí vstřebatelných kolagenních nebo silikonových čípků. Okluze jednoho punkta snižuje odtok slz asi o 50 %. Vedlejším účinkem čípků může být slzení, vylučování čípků a infekce. Trvale lze slzné body uzavřít kauterizací.

Při obtížích způsobených nošením kontaktních čoček doporučujeme umělé slzy nebo výměnu stávající čočky za čočku s odlišným obsahem vody, za čočku jednodenní nebo za čočku tvrdou. Pacienta poučíme o správném mrkání. Při nesnášenlivosti některého celkově užívaného léku doporučujeme jeho vysazení nebo náhradu jiným lékem.

Slzy jsou velmi důležité pro zdravé a dobré vidění očí. Proto je důležité dbát o včasné rozpoznání a účinné léčení suchého oka. Tím zabráníme vzniku možných komplikací, ohrožujících vidění.