Automatické zábrusové sestavy

Avšak pouze při správně seřízeném přístroji a odpovídajícím postupu práce je zaručena vzhledová i funkční dokonalost fazety, stejná velikost a shodný tvar obou čoček a jsou splněny požadavky pro polohu čoček v očnicích brýlí z hlediska jejich optického zobrazování za účelem korekce refrakčních očních vad.

Obecná definice brousicího automatu:
Brousicí automat je kopírovací obvodová bruska, vybavená sadou diamantových kotoučů, kterou se má pomocí elektronického programu docílit maximálního brusného výkonu co do rychlosti, kvality a přesnosti.

Pořízením zábrusového automatu může oční optik zkvalitnit svou práci v oblasti:
● dodržení přesného tvaru a velikosti pravé a levé čočky v brýlích (kopírování podle očnice, staré čočky, šablony, fólie),
● volby obvodového průběhu hrany střechové fazety vůči okraji přední nebo zadní plochy čočky,
● přesnosti nastavení rotační polohy čočky před okem (osa cylindru, bifo, progresivní, prizma),
● rychlosti zábrusu,
● estetického vzhledu zhotovené obvodové fazety,
● vedlejších pracovních operací (ochranné fazety, leštění fazety, drážkování, vrtání čoček).

Vývoj zábrusových automatů

Zábrusové automaty se vyvíjely od jednoduchých upínacích hlavic na keramických brusech přes šablonové až po současné bezšablonové zábrusové automaty s celou řadou doplňkových funkcí.

Keramické brusy s upínacími hlavicemi čoček
Tento typ brusů se používal v očních optikách již v 1. polovině 20. století. Brýlová čočka se musela přesně tvarově oříznout diamantovým řezačem skel, ručně olámat a upnout do čelistí hlavice nad keramickým kotoučem. Po zapnutí brusu se hlavice s čočkou spustila vlastní vahou na plochu otáčejícího se brusného kotouče. Přítlačná síla se dala regulovat závažím na upínací hlavici. Čelisti s čočkou se plynule otáčely. Při zábrusu břitové fazety se čelisti s čočkou naklonily vůči brusné ploše kotouče tak, aby rovina čočky svírala s brusnou plochou kotouče úhel asi 60°, a to nejprve na jednu stranu a pak, po zabroušení fazety do poloviny okrajové tloušťky čočky, na druhou stranu. Při zhotovení ploché fazety se hlavice s čočkou nastavila kolmo k brusné ploše kotouče. Rychlost obrušování se musela kontrolovat, aby se při zábrusu břitové fazety hlavice s čočkou ve vhodný okamžik překlopila. Na těchto zařízeních nebylo vhodné brousit hranaté tvary čoček, protože v rozích by docházelo vlivem vyššího tlaku k většímu úběru skla.

Kovové brusné kotouče s tenkou povrchovou vrstvou diamantových zrn v kovovém pojivu se začaly ve strojírenství objevovat ve 40. letech 20. století. Od 60. let začaly vytlačovat z dílen očních optik keramické ruční brusy a plně se pak prosadily u tehdy nastupujících šablonových zábrusových automatů.

Podrobnější text najdete v časopisu Česká oční optika únor 2008.