Astigmatizmus

Jako první upozornil na astigmatizmus již v roce 1727 Isaac Newton. Podrobněji tuto vadu popsal v roce 1801 Thomas Young, který sám touto vadou trpěl. V roce 1827 astronom Airy jako první korigoval astigmatizmus cylindrickou čočkou. Podrobněji popsal klinické příznaky a význam této refrakční vady v roce 1864 Donders.

Astigmatizmus může být způsoben vadou zakřivení, nesprávnou centrací nebo indexem lomu optických prostředí oka. Fyziologický astigmatizmus, dosahující ve svislém meridiánu až 1 D, vzniká pravděpodobně tlakem víček. Získané změny zakřivení rohovky bývají výsledkem úrazů, operací a onemocnění rohovky. Změna zakřivení přední plochy rohovky o 0,1 mm v jednom meridiánu způsobí zevní astigmatizmus 0,5 D.

Čočkový astigmatizmus je vzácnější. Vrozené větší či menší zakřivení předního nebo zadního pólu čočky nacházíme u lentikonu. Astigmatizmus způsobuje i subluxace čočky a změny lomu čočky při počínajícím šedém zákalu. Při akomodaci vzniká akomodační, dynamický čočkový astigmatizmus.

Astigmatizmus může být pravidelný, biobliquus a nepravidelný. Pravidelný – astigmatismus regularis – má dva k sobě kolmé meridiány s maximálně odlišnou lomivostí. Jednoduchý – astigmatismus simplex – má jeden meridián emetropický, druhý myopický nebo hypermetropický. Složený – astigmatismus compositus – má oba meridiány různě myopické nebo hypermetropické. Smíšený – astigmatismus mixtus – má jeden meridián myopický a druhý hypermetropický. Pravidelný astigmatizmus může být přímý, podle pravidla (a. rectus), kdy je svislý meridián více lomivý, nebo nepřímý, proti pravidlu (a. inversus), kdy je více lomivý horizontální meridián. Šikmý astigmatizmus (a. obliquus) má meridiány v šikmých osách (pod 45 a 135 stupni) a nelze tedy určit, který meridián je horizontální nebo vertikální. Rohovkový astigmatizmus je obvykle přímý, zatímco čočkový je obvykle nepřímý a nižší než rohovkový. Astigmatismus biobliquus má dva meridiány s maximálně odlišnou lomivostí, které však nesvírají pravý úhel.

Příčinu většinou pravidelného astigmatizmu spatřujeme v interakci mezi růstem rohovky a ostatních lomivých prostředí, rigiditou obalů oka, nitroočním tlakem a tlakem víček. Nejvíce astigmatizmů nalézáme u dětí v prvním roce života. Do 5 až 8 let se počet astigmatizmů snižuje a nadále zůstává relativně stabilní. Pokud astigmatizmus nevznikne v prvním roce života, je málo pravděpodobné, že by vznikl později. V dětství převažuje obvykle astigmatizmus proti pravidlu, ve středním věku podle pravidla a ve stáří opět přibývá astigmatizmů proti pravidlu.

Při korekci astigmatizmu musíme vždy plně vykorigovat cylindrickou složku – astigmatickou diferenci, tedy dioptrický rozdíl dvou na sebe kolmých meridiánů s maximálně odlišnou lomivostí. Akomodace nám umožňuje vykorigovat jen sférickou složku astigmatizmu. Při korekci je nutno mít na paměti, že korekce astigmatizmu vyvolává meridionální aniseikonii a distorzi binokulárního prostorového vidění.

U dětí, které jsou adaptabilnější, můžeme bez obav aplikovat plnou korekci. Se snesitelnou korekcí musíme obvykle začínat u dospělých, kteří nejsou zvyklí na cylindrickou korekci. Při astigmatizmu pod 1 D není obvykle zraková ostrost snížená. Korekce však většinou činí vidění ostřejším a kontrastnějším. Lidé s nekorigovaným myopickým astigmatizmem však často korekci odmítají. Posledně zmiňovaní nebývají zcela spokojeni s viděním do dálky, ale jsou naopak velmi spokojeni s viděním do blízka. Při korekci musíme respektovat nejenom astigmatickou diferenci, ale i polohu osy cylindru. Při nesprávné poloze osy totiž vzniká nový astigmatizmus v nové ose.

Korekci astigmatizmu lze provést brýlemi, kontaktními čočkami nebo operací. Pokud předepisujeme korekci astigmatizmu pomocí brýlí dospělým a jedná se o jejich první korekci, musíme se u nich (na rozdíl od dětí) přesvědčit, zda ji budou tolerovat. Při nesnášenlivosti pak korekci přizpůsobíme:
a) minimalizací vzdálenosti korekční čočky od oka,
b) natočením osy cylindru k 90 nebo 180 stupňům,
c) snížením dioptrické hodnoty cylindru, kdy však zároveň musíme přizpůsobit sférickou hodnotu, aby byl zachován sférický ekvivalent.

Kontaktní čočky mění minimálně velikost a zkreslení obrazu. Jsou proto vhodné zvláště tam, kde není snášena brýlová korekce. Radikální řešení korekce, spojené pochopitelně s větším rizikem, nabízí také refrakční chirurgie. U dospělých se stabilizovanou vyšší refrakční vadou se nabízí fakické i afakické nitrooční čočky. Slibné výsledky se ukazují rovněž při tvarování rohovky excimerovým laserem (PRK, LASIK, LASEK), a to u myopií do -5 D s astigmatizmem do -3 D. Zavedení wavefrontové technologie, která pomáhá korigovat i aberace vyššího řádu, by mělo přinést při chirurgických emetropizacích očí s refrakční vadou ještě lepší výsledky.