Vyšetření zrakové ostrosti objektivními metodami

Zraková ostrost informuje o aktuálním zrakovém výkonu oka a je ovlivněna celou řadou faktorů. Značný vliv na kvalitu vidění mají faktory fyzikální (vady optického systému), fyziologické (adaptace a rozložení fotoreceptorů na sítnici), psychologické (pozornost a vnímání kontrastu) a v neposlední řadě je naše zraková ostrost ovlivněna vyšetřovací vzdáleností.

Centrální zrakovou ostrost je možné vyšetřit objektivními nebo subjektivními metodami. Pro běžné vyšetření zrakové ostrosti si vystačíme se subjektivní metodou testování, která je prováděna pomocí optotypových tabulí. Během této techniky jsme odkázáni na subjektivní hodnocení ze strany pacienta, výsledek je tedy ovlivněn jeho myslí a může být zkreslený nebo zavádějící.

Abychom získali opravdu objektivní výsledek, je třeba použít takové techniky, které nejsou ovlivněny myslí subjektu. Právě objektivní metody vyšetření zrakové ostrosti nejsou založeny na vlastních pocitech pacienta a aplikujeme je tehdy, pokud subjektivní metody vyšetření selhávají. Své nezastupitelné místo mají objektivní techniky vyšetření zrakové ostrosti u pacientů, kteří nespolupracují nebo nekomunikují. Tyto metody nacházejí své využití u novorozenců, preverbálních dětí, pacientů s mentálním postižením, při výskytu amblyopie, lze je také využít při průkazu simulace či disimulace.

Objektivní vyšetření zrakové ostrosti provádíme metodou preferenčního vidění, s vyvoláním optokinetického nystagmu či pomocí zrakově evokovaných potenciálů. Samotné testování zrakové ostrosti objektivními metodami probíhá převážně monokulárně, ale možné je i binokulární testování. Všechny výše uvedené metody využívají k určení objektivních hodnot zrakové ostrosti minimálního úhlu rozlišení.

Vyšetření zrakové ostrosti je založeno na určení minimálního úhlu, který svírají dva podrážděné čípky na sítnici s pozorovaným předmětem. Hledáme tedy minimální úhel, pod kterým jsme schopni vidět dva body odděleně. Aby požadovaná situace nastala, musí být splněna následující podmínka: svtelný vjem musí dopadnout na sítnici tak, aby podráždil dva čípky, mezi kterými zůstane vždy jeden čípek nepodrážděný. V takovém případě je lidské oko schopno rozlišit v předmětovém prostoru dva body odděleně. Pokud by podmínka splněna nebyla, nedokázali bychom rozlišit dva body izolovaně, splynuly by v jeden vjem.

Samotné hodnocení objektivní zrakové ostrosti je založeno na detekci a rozlišení odpovídající prostorové frekvence. Prostorovou  frekvencí chápeme pravidelné střídání testové figury v testovém poli na daný úhlový stupeň. Jako testové figury slouží černé a bílé pruhy nebo šachovnicová pole s proměnnou strukturou. Při vyšetření zrakové ostrosti začínáme většími obrazci (testovými figurami) v testových polích, postupně dochází k jejich zmenšování, čímž se testuje potřebná zraková ostrost. Čím má pacient lepší zrakovou ostrost, tím menší obrazce v testových polích rozliší.

Jak měřit:

• Metoda preferenčního vidění

• Vyšetření zrakové ostrosti s vyvoláním optokinetického nystagmu

• Vyšetření zrakové ostrosti pomocí zrakově evokovaných potenciálů (VEP)

Objektivní metody vyšetření zrakové ostrosti je vhodné použít pouze v případě, že subjektivní metody vyšetření selhávají. Pomocí objektivních metod vyšetření zrakové ostrosti je možné účinně testovat zrak u dětských pacientů nebo u specifických skupin dospělých jedinců.

Bc. Vojtěška Mandáková, DiS., katedra optometrie a ortoptiky LF MU v Brně

Projekt specifického výzkumu rektora MUNI/C/0933/2013. Vedoucí projektu: Mgr. Petr Veselý, DiS., Ph.D.

Celý text najdete v časopise Česká oční optika, č. 3, 2014.