Proč nevidím se svými multifokálními čočkami?

Věk a počet:

• 13 až 17 let (35 %);

• 18 až 39 let (49 %);

• 40 až 49 let (22 %);

• 50 let a více (4 %);

Nyní se podívejme na příčinu toho, proč každý rok 2,8 milionu Američanů přestane nosit kontaktní čočky (přitom si uvědomme, že 95 % nových aplikací měkkých kontaktních čoček probíhá z kosmetických důvodů).

Příčina a počet

• Komfort (42 %);

• Presbyopie (18 %);

•Náklady (17 %);

• Ostrost (15 %);

• Komplikace (8 %);

Celkem (100 %).

Stačí pouze pohlédnout na uvedená čísla a vidíme, že průmysl kontaktních čoček nedokáže uspokojit významnou presbyopickou populaci. Není schopen těmto klientům poskytnout takové kontaktní čočky, které by jim zajišťovaly potřebný komfort, vizus a pohodlí. Toto selhání ovšem nepramení z nedostatku snahy, neboť výrobci kontaktních čoček na celém světě vynakládají na vývoj miliony dolarů a snaží se „presbyopické dilema“ vyřešit.

Design moderních presbyopických čoček, které jsou v současnosti na trhu, je velmi dobrý. Musíme si však přiznat, že řada problémů, které pacienti s čočkami mají, nesouvisí ani tak s designem čoček, jako se stárnutím samotného oka. Víme, že presbyopie znamená mnohem více než pouhou ztrátu akomodace. Presbyopie souvisí s komplexním stárnutím optického systému, který klade celou řadu požadavků na parametry kontaktních čoček.

Anatomické, fyziologické a optické změny stárnoucího oka zahrnují:

• sníženou tvorbu slz,

• ztrátu kontrastní citlivosti,

• sníženou transparentnost čočky a rohovky,

• zmenšení velikosti zornice a snížení pupilární dynamiky,

• snížení tonu víček,

• zhoršení zrakové ostrosti při nižším osvětlení,

• snížení citlivosti sítnice,

• očekávání lepšího vizu.

Zřejmě největší výzvou pro výrobce multifokálních kontaktních čoček je jednoduchý anatomický jev, kterým je průměr zornice. Dnes je jasné, že na našem trhu s kontaktními čočkami dominují měkké čočky s konstrukcí centrálního vidění do blízka, zatímco RGP čočky jsou konstruovány jako asférické s centrální částí pro vidění do dálky. Klinické studie ukazují, že tyto čočky se simultánním viděním často velmi dobře fungují u lidí se začínající nebo mírně pokročilou presbyopií. Avšak v pokročilejším věku nastupuje jev známý jako senilní mióza, což je věkem způsobené zúžení zornice a zhoršení její dynamiky.

Jestliže pracujeme s čočkami se simultánní optikou, musíme mít vždy na paměti, že máme k dispozici jen tu optickou část čočky, která je vymezena velikostí pacientovy zornice. U 50letého presbyopa je třeba zajistit vidění do blízka, na střední vzdálenost a do dálky na oblasti kontaktní čočky o průměru 3,5 mm. To představuje významný gradient dioptrií, které je třeba poskytnout na velmi malé ploše.

Výsledný optický efekt měkké nebo RGP kontaktní čočky je určován velikostí pupily v tom smyslu, že čím větší bude průměr zornice, tím větší bude šance, že bude dosaženo optimálního poměru světla 50/50 (50 % světla pro vidění do dálky a 50 % pro vidění do blízka). Je proto jasné, že stárnoucí oko představuje omezený anatomický a optický systém, který lze jen těžko korigovat optikou pro simultánní vidění.

Mnoho kontaktologů si myslí, že RGP čočky konstruované jako asférické s centrální částí pro vidění do dálky jsou nezávislé na vlivu velikosti zornice vyvolané stárnutím, protože tyto čočky mají schopnost „přizpůsobit se“ oku. Pravidlo č. 1 pro jakoukoliv asférickou čočku říká, že čočka se musí automaticky centrovat na optické ose oka, protože každá významnější decentrace vyvolá aberace vyšších řádů, jako např. radiální astigmatizmus, komu a sférické aberace, jejichž důsledkem je zhoršení obrazů vytvářených na sítnici.

Proto vyrábíme multifokální RGP čočky s průměrem 10,5 až 11,0 mm s cílem optimalizovat centraci asférické optiky. Avšak i u ideálně centrované čočky je nejdůležitějším faktorem, který rozhoduje o rozsahu využitelné adice pro pacienta, průměr pupily. Pro názornost byla na Pacifické univerzitě (Pacific University College of Optometry, Forest Grove ve státě Oregon, USA) provedena následující studie.

Byla vyrobena zadně asférická čočka s excentricitou, která poskytovala adici 2,0 D. Byla změřena adice, která je k dispozici pro simulované hraniční hodnoty pupily 3,0 a5,0 mm. U 3mm pupily byla adice 1,3 D, zatímco tatáž čočka vykazovala adici 3,50 D u 5mm pupily. Když zvětšujeme asféricitu zadní plochy, zvýšíme adici pro 3mm pupilu, avšak zároveň se tím velmi pravděpodobně zhorší kvalita optiky do dálky. Zároveň bychom měli mít na paměti, že dioptrie do dálky bude mít vliv na výslednou adici do blízka v tom smyslu, že plusové čočky budou mít u 3 i 5mm pupily vyšší adici než čočky minusové.

Studenty optometrie dnes učíme, že multifokální (ne monovision) optika je pro mnohé pacienty s nastupující presbyopií vynikající alternativou. Avšak konečný úspěch optické korekce jak u RGP, tak u měkkých čoček bude často podmíněn řadou anatomických faktorů, jako je průměr pupily, hloubka přední komory a korneální zakřivení.

Proto se někdy můžeme setkat s 55letým pacientem, jemuž „byly planety příznivě nakloněny“ (s pupilou 4,5 mm) a vytvořily mu podmínky pro úspěšnou aplikaci multifokálních čoček. Musíme rozpoznat, že takový člověk představuje vzácnou výjimku a že mnohým našim presbyopům se stárnoucím optickým systémem nejlépe poslouží čočky s translační optickou modalitou.

Ponaučení z našeho příběhu je, že translační čočky jsou nezávislé na velikosti pupily a pro zralé presbyopy jsou proto volbou, kterou lze „těžko porazit“.

Přeložil Ing. Pavel Novák

Literatura:

Caroline, P., Kojima, R.: Why Can’t I See With My Multifocal Contact Lenses???, GlobalCONTACT 3/2011

Podrobnosti najdete v časopise Česká oční optika, květen 2012.