Parkinsonova choroba a její vliv na zrak

Dopamin je přenašeč signálů mezi neurony, které zajišťují ovládání pohybu. Pokud není dopamin mozkem produkován, postižený postupně přestává své pohyby kontrolovat a ovládat. Projevem je strnulost a nekontrolovatelný třes. Stav souvisí i s rozvojem demence. Je paradoxem, že pacienti, kteří netrpí třesem, mají větší sklon k rozvoji senilní demence a psychotických komplikací a naopak. Demence se rozvíjí převážně u osob postižených ve vyšším věku (75–80 let).

Choroba zasahuje nejen pohybový aparát, ale i svaly ovládající motoriku očí. Z hlediska optometrie si pacient s Parkinsonovou chorobou může stěžovat na obtíže při čtení, dvojité vidění, pocity tahu v oku a nepříjemné neidentifikovatelné pocity vnímání zorného pole. Příznaky mohou mít projevy v podobě nystagmu, pomalých a nepřesných sakadických pohybů a trhavých klouzavých pohybů oka, snížené schopnosti konvergence a strabismu. Problémy zrakového systému nejsou základní obtíží tohoto onemocnění, avšak s dalšími přidruženými projevy, jako je fotofobie a někdy i zrakové halucinace, jsou velmi významnou komplikací života nemocného.

Onemocnění samo o sobě nevyvolává změnu refrakční vady. Problémem je ale např. vliv na barevné vidění (dochází ke změnám vnímání v oblasti modrozelené barvy) a na kontrastní citlivost, které značně ovlivňují kvalitu obrazu.

Vzhledem k povaze onemocnění je zřejmé, že nejčastější oční potíže zasáhnou neuromuskulární oblast. Je tedy třeba zabývat se jevy, které jsou ovlivněny svalovým výkonem. Je to hlavně motilita oka, akomodace a pohyby víček. Hlavní problém vzniká při sakadických pohybech (kmitavých), obzvláště ve vertikálním směru. Vertikální pohyby vykazují obtíže hlavně při pohledu vzhůru, a to zejména u starších pacientů. Poruchu lze objektivně pozorovat při střídavé fixaci dvou pevných bodů v prostoru.

Postiženy a objektivně pozorovány mohou být i poruchy hybnosti pomalých klouzavých sledovacích pohybů. Problém spočívá v tom, že oko je ve svém postižení schopné se pohybovat podstatně pomaleji, než by bylo třeba k udržení sledování obrazu. Zatímco u roztroušené sklerózy (viz článek v čísle 4/2010) dochází v tomto případě ke zpoždění sledování a obraz se rozdvojí, v případě Parkinsonovy choroby postižený vyrovnává vadu kmitem. Obraz se rozostřuje v důsledku chybné lokalizace.

Tento jev však není striktně charakteristický pro tuto chorobu. Lze ho pozorovat např. u různých onemocnění a poruch CNS. Proto je v případě jeho zjištění (a pokud si klient není vědom jakéhokoli onemocnění) nutné vyšetření neurologem.

Kmitavé oční pohyby napomáhají dalšímu fenoménu Parkinsonovy choroby, zrakovým halucinacím. Ty se vyskytují ve 25–40 % případů. Postižený většinou „vidí“ osoby nebo zvířata v periferii zorného pole. Většina postižených jsou osoby staršího věku. Halucinace jsou podporovány stíny, které vyvolává katarakta nebo VPMD. Porucha může být přisuzována také snížené ostrosti vidění či kognitivní poruše nebo může vzniknout vlivem užívaných léků. Je zajímavé, že nemocní, kteří mají zrakové halucinace, mají i halucinace sluchové. Postižený si je většinou vědom toho, že obrazy nejsou skutečné, nicméně jsou obtěžující a rušivé. Tyto jevy by mohly být léčeny medikamentózně, problémem však je, že tato léčba narušuje léčebný proces Parkinsonovy choroby a podporuje její rozvoj.

Z hlediska motility nelze nezmínit časté poruchy konvergence, kdy nelze udržet napětí svalu. S tím jsou spojeny potíže s prací do blízka, obzvláště se čtením, kdy je třeba udržet stabilní fixaci v poměrně malém pracovním prostoru. Důsledkem jsou astenopické obtíže. Akomodace je u Parkinsonovy choroby ovlivněna medikamentózní léčbou. Ciliární sval se uvolní a není schopen takového výkonu.

Abnormální víčkové pohyby spočívají hlavně ve zpomalení akce. Nemocný mrká 1–2x za minutu oproti běžným 16–18 mrknutím za minutu. Víčko však může být i těžko zdvihatelné. Zatímco pro víčkovou obrnu je typické široce otevřené oko, u Parkinsonovy choroby dochází spíše k poklesu víček. Impulz k mrknutí je sice vysílán, avšak reakce je chybná a vyvolá blefarospasmus.

Pokud na optometristické vyšetření přijde osoba s tímto onemocněním, je třeba mít na paměti všechny aspekty nemoci, které mají vliv na zrakový výkon. Je důležité zvážit, zda je možno pomoci pacientovi jinak než běžnou korekcí. Vzhledem k tomu, že problém je způsoben

většinou nepřesnými fixačními pohyby, není na místě korekce prizmaty.

Podrobnější informace najdete v časopise Česká oční optika, únor 2011.