Malé dávky světla jsou absorbovány různými chromofory včetně mitochondriálních cytochromů a lipofuscinu, který obsahuje produkty citlivé na světlo, jako např. A2E. Lipofuscin uložený v buňkách retinálního pigmentového epitelu absorbuje modré, fialové a UV složky spektra. Je-li aktivován, může způsobit apoptózu. A2E je odpovědný za autofluorescenci sítnice, která může vést při SMD k atrofii. Akumulace lipofuscinu, nejnápadnější změna v pigmentovém epitelu sítnice, vede sekundárně ke ztrátě fotoreceptorů. Přímý důkaz o příčinném vztahu mezi lipofuscinem a SMD však neexistuje. Aplikace nitrooční čočky IOL blokující modré světlo je proto sporná.
Prof. Mainster z Univerzity v Kansasu, USA, konstatuje, že nitrooční čočky IOL blokující modré světlo zajišťují fotoprotekci sítnice padesátiletých lidí méně než jejich vlastní čočka. Nezabrání-li vzniku SMD zažloutlá čočka lidí starších padesáti let, tím menší naději nám potom dává aplikace čočky IOL blokující modré světlo.
Profesorka Sparrow zjistila ve skupině 6 000 pacientů po operaci katarakty dvojnásobný nárůst rizika vzniku SMD. Ve sledované skupině bylo jen zanedbatelné množství pacientů se SMD. Dr. Sutter z Univerzitní nemocnice v Curychu v retrospektivní studii 499 pacientů operovaných na kataraktu však závěr profesorky Sparrow nepotvrdil. Novější studie tedy nepotvrzují hypotézu, že pseudofakie je velkým rizikovým faktorem vyvolávajícím vývoj neovaskulární SMD. Proto by neměl být rozdíl mezi implantací čiré a čočky blokující modré světlo.
Většina novějších studií potvrzuje, že není podstatný rozdíl v účinku bezbarvých čoček a čoček IOL blokujících modré světlo na rozlišování barev a na kontrastní senzitivitu. Na fyziologickém poklesu senzitivity za šera se vedle zvýšené denzity čočky podílí i mióza, věkem podmíněné snížení počtu tyčinek, pomalejší regenerace fotopigmentu a snížená neurální senzitivita. Toto snížení senzitivity je sice malé, může však ovlivnit řízení motorového vozidla, motilitu a periferní vidění.
Skotopické vidění není podle profesorky Sparrow ovlivněno aplikací čoček IOL blokujících modré světlo. Starší lidé se jen zřídka pohybují ve skutečných skotopických podmínkách. Proto se zdá, že ani čiré čočky, ani čočky IOL blokující modré světlo výrazněji neovlivňují jak vidění, tak riziko vzniku SMD.
U slepých myší (s dysfunkčním pigmentem v tyčinkách a čípcích) bylo zjištěno, že registrují diurnální změny. Rovněž u lidí byl objeven v gangliových buňkách sítnice fotopigment melanopsin. Tento pigment absorbuje modrou složku světla (hlavně v oblasti kolem 460 nm). Kontroluje diurnální cyklus změnami hladiny melatoninu. Melatonin se podílí také na náladě, depresích a spánku. Stárnutí často provází nespavost a deprese. Ve Švédsku bylo prokázáno, že u téměř 500 mužů a žen se po operaci katarakty zlepšilo usínání u 12 % mužů a 26 % žen a denní ospalost u 19 % mužů. Po 9 měsících došlo k dalšímu zlepšení. Bezbarvé čočky IOL zajišťují větší přísun modrého světla, čímž příznivě ovlivňují denní cyklus.
Podle prof. Mainstera je po 3,5 bilionech let život na zemi dobře adaptován na modrou oblohu. Stáří a degenerace nejsou adaptivní procesy a je otázkou, jak se starší lidé vypořádají s účinkem modré barvy.
Autor: Milan Anton
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.