Kvalita života a vidění

Obecná kvalita života

Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) je kvalita života „subjektivní vnímání vlastní životní situace ve vztahu ke kultuře, k systému hodnot, životním cílům, očekáváním a běžným zvyklostem.“

Kvalitu života tedy konkrétně určuje:
• zdraví,
• vzdělání,
• práce a kvalita pracovního života,
• čas obecně a volný čas,
• možnost užívat majetek a služby,
• psychické prostředí,
• osobní práva na svobodu a právní stát,
• rovnost šancí na účast na veřejném životě.

Kvalita života je dána rozdílem mezi nároky jedince a skutečností. Je tím vyšší, čím více jsou tyto dvě hodnoty v souladu. Podmínky, které určují stupeň kvality života, se uplatňují v první linii ve vztahu jedince k okolí, stejně jako sociální a politická situace.

Kvalita života ve vztahu ke zdraví

Renneberg a Lippke v roce 2006 zformulovali tuto tezi:
„Kvalita života ve vztahu ke zdraví zahrnuje tělesné, psychické a sociální postavení a schopnost bytí. Je to vícedimenzionální souhrn, založený na subjektivním hodnocení. Uplatní se tím víc, čím lépe určitá osoba pochopí svůj zdravotní stav. Souhrn by měl být doplněn medicínsko-technickými údaji, aby bylo možno vyhodnotit zvýšení péče a zdraví.“

Jako podstatný aspekt kvality života ve vztahu ke zdraví udává WHO tělesný a psychický stav, stupeň nezávislosti a kvalitu sociálních vztahů. Vlivy, které mohou zcela jistě ovlivnit kvalitu života ve stáří či nemoci, jsou následující:

• tělesné funkce: stupeň omezení tělesných aktivit (soběstačnost, chůze, schopnost sehnout se, chůze do schodů apod.) zdravotním stavem;
• tělesná bolest: míra vlivu bolesti na práci a tělesné aktivity;
• obecné vnímání zdraví: osobní posouzení aktuálního zdravotního stavu, očekávání do budoucna a návrat schopností po nemoci;
• vitalita: určení, zda se osoba cítí nabitá energií, cítí se aktivní, či je unavená a vyčerpaná;
• sociální schopnost: míra, do které tělesné nebo emocionální problémy omezují normální sociální aktivity;
• emocionální role: míra, v níž se uplatňují emocionální pracovní problémy a omezují denní aktivity;
• psychická pohoda: obecné duševní zdraví, včetně depresí, strachu a obecného pozitivního myšlení;
• změny zdraví: posuzování vývoje aktuálního zdravotního stavu.
 
Model kvality života podle Lawtona

Model kvality života (Lawton, 1983) sestává ze 4 dimenzí.

Kompetence chování zahrnuje posuzování osoby ve vztahu k jejím funkčním schopnostem a souvisí se sociálním aspektem. Nemocní a staří lidé trpí často tím, že na činnost, kterou po celý život dělali, už nestačí. Běžné aktivity se vytrácejí, přičemž tzv. instrumentální aktivity (např. používání veřejné dopravy, vyplňování dotazníků) jsou omezeny více než základní činnosti (jídlo, oblékání atd.). Dotyční nezvládají aktivity ve volném čase, které dříve snadno zvládali.

Mezi objektivními podmínkami v okolí každého jedince existuje řada faktorů, které rozvíjejí nebo naopak potlačují možnosti jeho chování. Příjem, majetek, stejně jako vzdělání, zdraví a úroveň bydlení jsou důležitými součástmi života. Bez materiálních starostí je snazší být spokojen sám se sebou i se svým okolím. Nelze podceňovat ani význam sociálních vztahů.

Psychologické či subjektivní vnímání osobní pohody určuje míru spokojenosti ve všech oblastech současného života. Chronická onemocnění vedou často ke zvýšené depresivitě. Jsou důsledkem vnímání ztracených či snížených schopností, ztráty naděje do budoucnosti a zklamání z očekávaných výsledků léčení.

Také vnímání závislosti a ztráty autonomie působí negativně na pocit psychické pohody.
Splnění životních plánů a dosažení cílů naopak zlepšuje pozitivní životní pocity.
Každý člověk vnímá kvalitu života po svém. Poměřuje ji s ohledem na důležité oblasti života. Především u zrakového postižení se ukazuje, že objektivní hodnocení často jen nepatrně koreluje s kognitivními a emocionálními účinky. Často nepatrné nebo jen mírné ztráty vidění působí velice negativně na vnímání kvality života.

Více informací najdete v časopisu Česká oční optika srpen 2010