Designérka Anna Marešová. Jí navržený vibrátor Whoop.de.doo získal v roce 2016 cenu Red Dot za produktový design.
Foto: Martin Tiso
Jakou úlohu ve Vašem životě hraje zrak?
Docela dost velkou. Používám jej při své profesi neustále. A často si ani neuvědomuji, jak moc jej zatěžuji. Někdy si říkám, jaká to byla dřív pro oči pohoda, když jsme nemuseli koukat do monitorů a telefonů...
Kdy Vám oči zářily nadšením?
Když mi oznámili, že náš nový Whoop.de.doo vibrátor získal cenu Red Dot, to jsem měla opravdu velkou radost, to mi určitě oči zazářily. Ale běžně jsem nadšená docela často, třeba když mě někdo pozve na fakt dobrou zmrzlinu.
Co (nebo koho) byste střežila jako oko v hlavě?
Myslím, že všechny blízké, co mám ráda... a pak taky tajemství, to se střežit musí!
Kdy je podle Vás potřeba mít oči na stopkách?
Asi neustále. Hlavně, když něco vyrábíte. Prostě permanentní kontrola kvality, když polevíte, hned se to projeví na výsledném produktu.
Nad čím přivíráte oko a nad čím naopak ne?
Když někdo udělá chybu, to se stává, ale co v práci a vlastně vůbec v životě netoleruji, je, když někdo něco odflákne a poškodí tím i okolí. To mě opravdu rozčiluje.
Otevřel Vám někdy někdo oči?
Myslím, že skoro každý den něco nebo někdo. Je skvělé poslouchat názory ostatních. Nezavrhovat je a pochopit, proč lidé mají zrovna takový pohled na věc. To pak cítím, že se posouvám dál.
Kdo a čím si u Vás dělá dobré oko?
Mě stačí, když se lidi umí k sobě dobře chovat, takže když slušně a mile pozdravíte, tak to je dobrej začátek.
Existuje výjev, na který nikdy nezapomenete?
... když jsem na derniéře hry Pérák od divadla Vosto5 viděla na vlastní oči prezidentskou standartu... byla jsem tak překvapená, že jsem si ji ani nevyfotila. Ale v hlavě to budu mít už navždy.
Na co se nejraději díváte?
Dělám to málo, ale baví mě dívat se na koruny stromů, zespodu. Když ležíte v trávě a skrz ty listy vidíte oblohu. To je skvělý. No a taky mě fascinuje oceán. Na něj se vydržím dívat hodiny... stejně jako do ohně...
Co Vás obvykle upoutá na první pohled?
U lidí většinou oči.
Jaké místo na světě podle Vás stojí za vidění?
Asi to bude znít jako klišé, ale každé. Spíš záleží na tom, s kým na tom místě jste.
Které místo v české krajině je pro Vás nejmalebnější?
To je těžké, protože jich je víc. Mám ráda Krkonoše, ale i jižní Čechy, okolí Vltavy. Fascinují mě i drsnější krajiny jako třeba údolí Labe - Porta Bohemica. Když tam jedete ráno vlakem a koukáte, jak se zvedá nad řekou ta pára, to je nepopsatelný.
Máte někdy chuť vidět do budoucnosti?
Někdy jo. Ale to by pak nebyla fér hra, nemyslíte?
V kom vidíte hrdinu?
Často se zamýšlím nad druhou světovou válkou a obdivuji všechny, co se v té době zachovali čestně... vůbec vlastně nevím, jak bych se v té situaci chovala já.
Jak by vypadaly brýle Vašich snů?
Takové, které by mi přesně seděly na nose. Mám velikostí dětský obličej a často jsou mi brýle, které si vyberu, velké.
Jaký vhled a poučení Vám dává Vaše práce?
Každý den se učím něčemu novému. Netušila jsem, že mít vlastní firmu je zcela něco jiného, než být na volné noze. Zodpovědnost je mnohem větší a najednou ji máte i za druhé. Sice je někdy těch starostí až moc, ale asi bych jistotu za svobodu už nevyměnila.
Co byste podnikla jako neviditelná?
To bylo moje velké přání, když jsem byla dítě, ale už si nepamatuji, kam bych se jako neviditelná vydala. Teď bych se šla asi procházet po městě a občas si k někomu přisedla v kavárně a poslouchala rozhovory... ráda pozoruji lidi a jako neviditelná bych je tím neuváděla do rozpaků.
Celý rozhovor najdete v časopise Česká oční optika č. 3/2016.
2024 © 4stav.cz | Provozovatel: EXPO DATA spol. s r.o. | Webmaster: ORAX, s.r.o., EXPOCOMP, spol. s r.o.