Jak to vidí Václav Keprt

V čem pomáhá Charita lidem v současné době nejvíc?

V podstatě žít lepší a důstojnější životy navzdory jejich věku, vrozené dispozici nebo postižení. Pomáháme často i těm, kteří se dostali do těžké situace svým vlastním přičiněním. Nedostali jsme do života na jeho startovní čáře všichni stejně, ať hmotně, materiálně či emocionálně. Situací, kdy je v nouzi potřeba pomoci, je mnoho. Logicky by k tomu měl existovat stejný počet individuálních řešení. My se o to snažíme.

Čím je pro Vás Vaše práce?

Bez toho, že by moje práce byla pro mě osobně také posláním, by se asi nedala moc dlouho vydržet. Cením si na ní i toho, že je příležitostí realizovat svoje názory a životní postoje a že pomáhá měnit klima ve společnosti. To jsou velké výzvy. Jestli tedy i mým přičiněním mohlo být někomu pomoženo, je to velmi obohacující. Zcela prozaicky je to ale také moje obživa a sociální zajištění. Ještě nejsme v nebi. J

Co Vás v poslední době uhodilo do očí?

Když nebudu počítat různá nepříjemná cizí tělesa, pozitivně mě překvapila aktivizace mladých lidí při volbě prezidenta. Najednou jim jaksi víc záleželo na pravdě a spravedlnosti. Do té doby jsem měl pocit, že je jim to tak trochu jedno, jsem ale rád, že jsem se mýlil. V té negativní rovině mě v naší společnosti překvapuje vysoká míra tolerance k chování, které si toleranci nezaslouží. Lidé opět počítají se lhaním a větší nebo menší korupcí jako běžnou součástí našeho každodenního života. Je to vidět i na tom, že opakovaně dostávají důvěru lidé této důvěry nehodní, obzvlášť v politice.

Nad čím byste přivřel oko a nad čím ne?

Přivřel nad chybou, neúspěchem nebo selháním, které plyne z naší nedokonalosti a nedostatečnosti. Vždyť kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale také nikoho, nic a nikam neposune. Určitě nepřivřel nad zlým úmyslem, lhaním, vypočítavostí či jiným zákeřným jednáním. Proto také neuznávám lidi, kteří dosáhli svého takovými prostředky. Účel prostředky nesvětí! Vadí mi, že se na normu povyšuje nemravné nebo nenormální chování. Nehodlám si zvykat.

Otevřel Vám někdy někdo oči?

No samozřejmě že ano, a kolikrát. To už bych určitě ani nedal dohromady. Prohlédnutí často není příjemné, ale vždycky je užitečné. Poznání nás posunuje kupředu, i když jde o poznání vlastních chyb a nedokonalostí.

Kdo a čím si u Vás dělá dobré oko?

Je těžké říct kdo, protože to může být skutečně kdokoliv, ale určitě je to otevřeností, přímostí, radostí, smyslem pro humor. Mám radost, když má někdo dobrý nápad a jde za ním. Potěší mě, když někdo stojí o můj názor. I to, když se potkám s člověkem, který se třeba jen pěkně usměje. Mám vlastně radost z mnoha malých obyčejných věcí, od dobrého jídla a pití přes pěknou hudbu až po radost z úspěchu, vlastního nebo společného. Je toho moc. Můj život je vlastně velmi bohatý.

Zavíráte před něčím oči?

Trefa do černého. Bohužel někdy ano, a asi to není úplně k chlubení. Nemám rád zbytečné konfliktní situace a občas odkládám jejich řešení, což není vždycky dobře, a asi to není moc profesionální. Cíleně zavírám oči před malichernostmi a hloupostmi, které nestojí za čas, jenž bych jim pak musel věnovat.

Existuje výjev, na který nikdy nezapomenete?

Ano, a je těch situací víc. Nikdy nezapomenu na setkání s dětskými bezdomovci a dětskými narkomany na Ukrajině, kteří už „vychovávali“ další generaci svých dětí. Nikdy nezapomenu na první návštěvu Haiti a situaci, kdy člověk vidí lidi umírat hlady. Zrovna tak ale nezapomenu na radost matky, jíž jsme pomohli repatriovat jejího vlastního syna po mnoha letech z Kuby, nebo vděčnost dvou otců z Moldávie, kteří u nás hledali práci. Místo ní byli úplně o všechno okradeni, včetně svojí identity, a kvůli tomu i nevinně uvězněni a následně vyhoštěni. Teprve díky naší pomoci a intervenci na nejvyšších místech se dostali zpět ke svým rodinám. Jsou to velmi silné okamžiky, které člověku změní celý život.

Které místo a čím je pro Vás nejmalebnější v české krajině?

Mám rád celou naši vlast, protože naše zem je podle mne jednou z nejkrásnějších a nejzajímavějších míst k žití na světě. Mám rád pohled z okna našeho domu na celé Jeseníky. Nejvíc mě ale oslovují klidná místa s neporušenou přírodou daleko od spěchu a shonu, kterými si komplikujeme vlastní životy. Takových míst je zatím bohudík víc. Rád poznávám jiná místa, ale ještě raději se z nich vracím „domů“.

Jaký vjem, setkání, kniha (výstava, film či představení) Vás v poslední době zaujaly a čím?

Paradoxně to byla v nedávné době výstava a kniha o historii Charity. Měl jsem pocit, že o tomto tématu přece jenom dost vím, ale obsah knihy i výstavy byl pro mě velkým překvapením. Kolik pomoci, jak obětavé a vynalézavé, dokázali pracovníci Charity lidem předat i v minulých obdobích, která byla mnohem chudší a těžší, než je dnešní doba. Naše současná sekularizovaná společnost jako by chtěla znát jen temné stránky inkvizice a křížové výpravy, nechce už ale vnímat, že církev je po dlouhá staletí nezastupitelným nositelem pozitivních hodnot, pokroku, vědy, umění a prostřednictvím svých charitativních aktivit také nositelkou pomoci, solidarity a naděje v beznaději. Škoda.

Jak vnímáte současnou dobu – co je v ní pro Vás klíčové?

Svoboda. Jen ve svobodě mohou mít lidé perspektivu. V ní mohou podnikat, studovat, cestovat, svobodně se sdružovat, říkat svoje názory a angažovat se ve prospěch druhých. Svoboda je ale zároveň nesmírně těžká, protože předpokládá osobní zodpovědnost a úctu k řádu. Občas dáváme mnoho prostoru lidem, kteří nám ji chtějí okleštit anebo úplně vzít. Je těžké to poznat, protože se naoko schovávají za naše oprávněné zájmy a základní lidské potřeby. V tom vidím rizika. Lidem a stranám, kterým nejde o ideály, ale ideologie, vůbec nejde o náš prospěch a naši svobodu. Tu by nám pak spíš mohli vzít. Stírá se rozdíl mezi dobrem a zlem, hlavně pro mladé lidi je hůře rozpoznatelné, co je špatné a co je prospěšné. Je zpochybněný systém našich tradičních hodnot. Bez opory v takovém pevném systému je naše společnost velmi zranitelná a ohrožená. Pozitivní na současné době jsou její možnosti a šance. Nebezpečí je v jejich nevyužití nebo zneužití.

Ale hlavně, přestože mě spousta věcí štve, mám strašně rád život a výzvy, které přináší.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, č. 2, 2013.

Foto: archiv V. Keprta.