Dostat brýle jako typ šperku na obličeje lidí

Vaše brýle byly nominovány na cenu TOP OPTA 2013. Jak dlouho trvá designérovi vymyslet nové brýle a čím se inspiruje, když hledá nový nápad?

Tím, že jsem studovala uměleckou zlatnickou školu a vytvářela šperky od technického výkresu až po finální produkt, dostala jsem tu nejlepší průpravu pro vytváření uměleckých objektů – jako jsou i brýle.

Mou největší snahou je dostat variantu „šperku“ na obličeje lidí, převážně dam. Co se týče nápadů a samotných brýlí, některé jsou hotové během měsíce, některé trvají díky složitosti konstrukce i déle. Záleží na tom, jak je komplikovaný design či barevnost a kolik úprav do finální podoby je třeba.

Pro tipy na úpravy a pro názory, které jsou pro mě nejdůležitější, chodím často na konzultace do optik a samozřejmě konzultuji na firemních setkáních s obchodními zástupci naší firmy. Dále zkouším brýle na své rodině a na svých přátelích – protože názorů není nikdy dost. Někdy se nápad dostaví třeba během jednoho odpoledne, kdy uvidím něco, co mě inspiruje, může to být móda, výstava, přehlídka, architektura – a během hodiny je pak hotovo.

V čem Vám pomohl obor zlatnictví v designérství?

Osahala jsem si materiály, technologie a různé chemické i mechanické úpravy kovů. Pracovala jsem především se stříbrem, mosazí, mědí, ocelí i acetáty. Prakticky nejvíce času jsem trávila v ateliérech a ve zlatnických dílnách. Převážně jsem řešila otázky, z čeho čerpat nápady a přitom se neopakovat.

Došla jsem k tomu, že je třeba vycházet z geometrických i přírodních tvarů a jejich propojení. Protože příroda nás neustále překvapuje svou rozmanitostí, nápaditostí a nepřebernou škálou tvarů a barev. Jednoznačně mi zlatnictví dalo smysl pro detail, bez kterého bych tuto práci dělat nemohla. Tímto děkuji všem skvělým lidem, kteří mě toho mnoho naučili, a rodičům, kteří mě po celou dobu podporovali.

Je designér solitér?

Mám velice kreativní kolegyni – grafičku, která mimo jiné také navrhuje. Jeden přihlášený návrh do soutěže je můj a ten druhý její.

Kolik jste už za pět let vytvořila modelů?

Bude jich okolo 300.

V čem je práce návrháře stresová?

Vytvářím si stres převážně sama, protože si např. řeknu, že bych ještě mohla změnit ten nebo onen detail, ale den má nakonec jen 24 hodin. A vždy je možnost udělat další návrhy.

Jak návrh dál zkoušíte?

Po nápadu a hrubé skice použiji osvědčený tvar obruby, který je v podstatě daný (např. celoobruba, polozávěs, vrtaná obruba). Pracuji dál hlavně na návrhu stranice, kde je nejvíce prostoru se projevit. Poté zadám nákres do výroby, kde udělají vzorek. Na základě technických parametrů ve výkresu vzorek kontroluji. Dívám se hlavně na to, jestli je stranice vzdušná, protože v současnosti chce mít málokdo prostor „vyplněný plechem“. Po konzultaci finálního produktu s obchodními zástupci a majitelem se rozhodneme, zda model uskutečnit, či nikoli.

Jakým směrem se podle Vás ubírá trend ve stranicích? Tvary v minulosti vypadaly konzervativněji.

Když jsem před pěti lety nastoupila do firmy, byla jsem plná idejí ohledně barev, širokých stranic, obecně rozmanitosti toho, jak může být žena něčím výrazná. Čím dál tím více zkouším používat kompromis. Ne každá žena chce totiž na ulici za každou cenu upozornit extravagantními brýlemi.

Exponáty, které jsme přihlásili do soutěže TOP OPTA 2013, jsou sice výrazné, ale barvy nejsou agresivní. Jsou vyvážené – takové brýle si vezme žena, která chce poutat pozornost, i ta, která není rozhodnuta, ale brýle si vyzkouší a pokud ji osloví, bude je ráda nosit. Jde celkově o linii neagresivních ženských tvarů a linii, podpořenou pestrými barvami.

Kolik procent lidí si obecně vybírá výrazné brýle?

Rozhodně nemůžu odpovídat za celou populaci, ale podle mého názoru mají optiky 50 % levnějších a decentnějších modelů. Rozdíl bude mezi vesnicí a městem, roli hrají i finance. Na vesnicích např. lidé upřednostňují tradičnější tvary brýlí. Jde o nastavení optik – klientela si modely od určité firmy najde. Naše značka je více pro mladé, ale prodává se nejčastěji ve věkové kategorii od dvaceti do padesáti let.

Věková hranice ale nakonec nehraje roli, na tom si zakládáme. V jedné optice, kam dodáváme zboží, se stalo, že velmi výrazné modrobílé brýle si koupila osmdesátiletá bělovlasá dáma a ohromně jí slušely – což je důkaz toho, že naše značky Visible a Visible Avantgarde nosí lidé všech věkových kategorií.

Jak pracujete s faktem, že si lidé brýle kupují např. jen jednou nebo dvakrát za život? Je tím pádem pro návrháře lepší věnovat svůj čas dražším, preciznějším brýlím?

Mám spoustu kamarádek, přátel a známých, kteří si raději kupují dvoje, troje brýle, které budou v optice za zhruba tři tisíce korun, k tomu zaplatí skla a mohou brýle střídat. Když si koupíte značku, brýle nedáte z očí. Vycházíme tím pádem lidem, především střední třídě, vstříc. Sama navrhuji mnoho barevných kombinací a variant – lidé mají opravdu z čeho vybírat.

Jak profesionální návrhář vnímá kopírování modelů, které vytvořil? Naštve ho to?

Naštve to hodně, ale na druhou stranu člověk ví, že měl nápad jako první a zákazník (tím myslím optiky) to ví taky. Člověk musí být srovnaný sám se sebou, musela bych se jinak zbláznit, kdybych vyjela do světa a viděla, že tři firmy nabízejí úplně ty stejné brýle, které jsem před měsícem sama navrhla. Trávím nad návrhem určitý čas, vkládám do něj získané zkušenosti a úsilí. Na druhou stranu si však říkám, že kdyby mé brýle nebyly dobré, těžko by je někdo kopíroval.

Dají se ti, kteří kopírují cizí návrhy, žalovat?

Ti, kteří kopírují, si upraví nějaký detail a jsou prakticky nepostižitelní, protože neužili celý design – v tomto ohledu jsou velice chytří. Přesně vím, že návrh je můj – tím, že ho kreslím a tři měsíce se vyvíjí, mám ho přesně v oku. Zamrzí mě vždy, když vidím kopii, ale nehroutím se z toho.

Jak je na tom český zákazník a brýle v současnosti?

Myslím, že lidé si daleko více všímají toho, jaké se nosí brýle, navíc si je prohlížejí v různých časopisech, na webu, v médiích, takže za dobu, kdy v oboru pracuji, je tato proměna znát. Je vidět, že lidé, kteří nosí brýle, chtějí vypadat zajímavě a baví je nosit nové trendy. Doufám, že nebudu znít příliš naivně, když si budu přát, aby lidí se zájmem o optiku a brýle samotné stále přibývalo. Aby byli zvídaví, nebáli se zkoušet nové věci a abych tyto lidi mohla potkávat stále častěji.

Rozhovor najdete v časopise Česká oční optika, č. 3, 2013.

Foto: archiv Jany Michnové