Brýle za dolar: pomoc ke svépomoci

Brýle jsou tvořeny ohnutým drátem z pružinové oceli a dvěma plastovými skly, která se dají do rámu vsadit bez použití zvláštních nástrojů. Vyvinul je Martin Aufmuth, středoškolský učitel a první předseda spolku EinDollarBrille.

Podle studie Světové zdravotnické organizace WHO (World Health Organization) z roku 2007 trpí na světě okolo 150 milionů lidí vadou zraku, k jejíž nápravě by stačila jednoduchá optická pomůcka. Tito lidé si zpravidla musejí vystačit s jedním dolarem na den (nebo i méně) a chybí jim peníze, za které by si klasické brýle koupili. Odhadovaná ekonomická ztráta, která vzniká tím, že tito lidé nemohou pracovat a že se mladí lidé nemohou učit, činí ročně okolo 120 miliard dolarů. To poměrně přesně odpovídá částce, která je na celém světě každoročně investována do podpory rozvoje.

Doposud existují pro tento problém různé koncepty řešení. Použité brýle: Obnošené brýle z bohatých průmyslových států jsou často dodávány neroztříděné a musí se pracně a zdlouhavě třídit a čistit. Najít v množství různých brýlí ty vhodné není nic jednoduchého.

Proto jsou skla starých brýlí většinou odstraněna a speciálně se vybrousí skla nová. K tomu jsou ovšem zapotřebí funkční brusné automaty a elektřina spolu s relativně vysokými náklady na transport brýlí a jejich náhradních skel. Poskytování obnošených brýlí kromě toho podporuje závislost lidí na darech. Navíc nikdy nebude k dispozici ani přibližný dostatek starých brýlí, pomocí kterého by se dalo zaopatřit 150 milionů lidí.

Výhodné hotové brýle z Číny: Tento typ nebyl v rozvojových zemích nikdy dostatečně rozšířen. To může být zčásti způsobeno poměrně vysokými cenami (které jsou podmíněny i náklady na expedici v regionech mimo hlavní obchodní trasy), nebo také nedostatečnými odbytovými strukturami. Navíc jsou takto k dostání zpravidla pouze brýle na čtení s hodnotami od 0,5 do 3,0 dioptrií se dvěma stejně silnými čočkami, takže uspokojí jen jednu část reálné poptávky.

Nastavitelné brýle: Koncept nizozemské organizace „Focus on Vision“ připravuje nastavitelné brýle. Dvě speciálně tvarované čočky se mohou překrývat tak, že si sílu brýlí libovolně nastavuje sám uživatel. Pokud se však tyto brýle dostanou do kontaktu s vodou, ta nateče do prostoru mezi čočkami a dovnitř se tak dostanou nečistoty. Kromě toho je cena za jedny brýle stále relativně vysoká, i když se údajně jedná jen o několik eur. Podobný vynález představují nafukovací brýle sestrojené Joshuou Silverem.

Nový koncept

Koncept EinDollarBrille představuje snahu poskytnout 150 milionům lidí s vadou zraku individuálně přizpůsobené optické pomůcky a zároveň předat kompetence a odpovědnost v této oblasti místním lidem. Brýle mohou být vyrobeny na místě za pomoci jednoduchého ohýbacího zařízení, sestrojeného pro tento účel, a jednoduché frézy. Celkové náklady na materiál a výrobu jedněch brýlí činí sotva 1 USD a budou pokryty prodejem. Pozitivním vedlejším efektem je vytvoření nových pracovních míst v rozvojových zemích.

Technické detaily

Model EinDollarBrille se skládá z lehkého a flexibilního rámu z extrémně robustního, nekorodujícího a k pokožce šetrného ocelového drátu o tloušťce 1 mm. Aby se náročnost produkce co nejvíce snížila, jsou standardní obruby brýlí vyráběny bez stěžejek (ty se ovšem dají poměrně rychle dodatečně vyrobit). Různé šířky hlavy a nosu a obzvláště také rozdílná vzdálenost mezi očima mohou být během ohýbání obruby individuálně zohledněny.

Pro pohodlné nošení se na nosník i na obě koncovky stranic natahují smršťovací hadičky z plastu šetrného k lidské kůži. Vzhledem k zanedbatelné hmotnosti se brýle obejdou bez sedýlek. Elipticky broušená skla se dají vsadit do obruby bez použití dalších nástrojů. Každá čočka má navíc na každé straně dva zářezy, které se zasazují do drátěných poutek ve tvaru písmene U na obrubě. Čočky se tak dají velmi snadno nasadit i vyměnit. Elipticky a jednotně broušené čočky jsou díky své oboustranné symetrii vhodné jak do pravé, tak do levé očnice. Dvě barevné skleněné perly dodávají každým brýlím osobitý design.

Brýle za dolar se vyrábějí na speciálně konstruovaných ohýbacích a frézovacích strojích, které jsou součástí celkového konceptu. Zhotovení jedněch standardních brýlí trvá přibližně 15 minut (včetně opracování skel). Kapacita produkce jedné výrobní jednotky, na které mohou současně pracovat tři až čtyři lidé, činí až 30 000 brýlí za rok.

Zaškolení na místě

V rámci prvního terénního pokusu v nemocnici v Kasaně (oblast Luwero, Uganda) sestavil Martin Aufmuth v dubnu 2012 společně s německým odborníkem na oční optiku tým pěti místních pracovníků, kteří obsluhovali dva prototypy strojů a přibližně 500 lidem tak obstarali brýle.

Dvoudílné školení trvalo deset dní. První část zahrnovala ohýbání pružinových drátů na ohýbacích strojích, navlečení smršťovacích hadiček na nosník a obě stranice a frézování plastových čoček na frézovacích strojích. Po třech dnech byli první pracovníci (mladí Uganďané) schopni z poskytnutých surovin samostatně zhotovit brýle.

Ve druhé části školení se pracovníci naučili měřit zrakové vady a individuálně přizpůsobovat obrubu obličeji pacienta. Ve vhodné vzdálenosti od pacientů byla zavěšena optotypová tabule s Landoltovými kruhy. Pacienti si před jedním okem přidržovali jednotlivé čočky s různými dioptriemi, zatímco druhé oko měli zavřené - touto metodou byly vybrány vhodné čočky. Zcela vědomě se vynechala korekce cylindru, protože z finančních důvodů byly k dispozici pouze sférické čočky předbroušené na hodnotu od -6 do 6 dioptrií (pro silné astigmatiky se za odpovídající přirážku dají do rámu vybrousit i speciální skla).

Základním principem projektu Ein-DollarBrille je jednoduchý výrobní proces, který je nutný jak z finančních, tak z technických důvodů. Uveďme si příklad: Jak je ve vzdálených koutech Afriky běžné, byl i v okrskové nemocnici v Kasaně přísun elektrického proudu zajištěn jen po dobu jedné hodiny ráno a na dvě hodiny večer.

Připojený generátor poskytoval velmi nevyvážený zdroj napětí, pokud vůbec fungoval. Automatické refraktometry a další optické přístroje se tak mohly používat jen v omezené míře. Jediným přístrojem, který je v konceptu EinDollarBrille závislý na elektřině, je frézovací stroj. Tomu výpadky proudu nijak zvlášť nevadí a modely optimalizované na 12 V mohou být napojeny i na solární autobaterii.

Údržba přístrojů není nutná. Celé optické vybavení se dá umístit do dřevěné bedny o rozměrech 30x30x30 cm. Ta byla zkonstruována tak, aby zároveň sloužila jako pracovní stůl pro ohýbací přístroj. Dílna pracovníka projektu EinDollarBrille tak může být zřízena v každé chatce. Potřebný materiál, jako například čočky, drát z pružinové oceli a smršťovací stahovací hadičky téměř nic neváží a mohou tak být za nízké náklady zaslány poštou jako běžný balík.

Úspěch a pokroky

V listopadu odcestoval Martin Aufmuth opět do Ugandy: „Dva týdny strávené na místě byly z mého pohledu velmi úspěšné, protože mých 13 praktikantů celých deset dní extrémně tvrdě pracovalo. Na konci pak byli tři z nich schopni vyrábět téměř perfektní brýle, provádět měření očí, přizpůsobovat brýle pacientům a dokonce zaškolovat na strojích další osoby. Možná, že už jsem v Ugandě zbytečný - což byl můj cíl, protože potom bych se mohl začít věnovat dalším africkým státům.“

Další informace viz www.onedollarglasses.org.

Z německého originálu přeložila redakce.

Literatura:

Aufmuth, M.: Die EinDollarBrille: Hilfe zur Selbsthilfe,

DOZ 1/2013, str. 71-73.